Nízkoenergetické domy (NED) jsou objekty se spotřebou tepla na vytápění v rozmezí 15 – 50kWh/m2a
| Druh budovy | QVYT [kWh/m2a] |
| Starší a historické budovy | větší nebo rovno 180 |
| Běžné budovy | 180 – 90 |
| Domy energeticky úsporné | 90 – 50 |
| Domy nízkoenergetické | 50 – 15 |
| Domy pasívní | 15 – 5 |
| Domy nulové a plusové | menší nebo rovno 5 |
V podstatě všechny zásady uplatňované na pasívní domy se vztahují i k domům nízkoenergetickým.
Dá se říci, že z jistého úhlu pohledu jde o jeden typ domů, jež odlišuje to, jak důsledně jsou jednotlivé zásady uplatňovány, či do jaké míry je výsledek ovlivněn podmínkami konkrétního místa.
Zlí jazykové tvrdí, že nízkoenergetický dům je pouze „nedotažený“ dům pasívní ;-) .
Vzhledem k výhodám, které koncept pasívního domu nabízí, zastáváme názor, že v řadě případů by bylo neuvážlivé nesnažit se jej dosáhnout nebo se mu alespoň přiblížit. Neboli proč se spokojit s domem na úrovni 50kWh/m2a, když se stejnými nebo jen o málo vyššími náklady ale „chytřeji“ využitými lze dosáhnout nejen dalšího výrazného zlevnění provozu (15 – 25 kWh/m2a), ale i vyššího komfortu a nezávislosti. Zkrátka každému doporučujeme od počátku ve svých v úvahách o bydlení směřovat k pasívnímu standardu.
Samozřejmě existují situace, kdy by tato cesta nevedla k vytyčenému cíli nebo jen za cenu neúměrně vysokých nákladů či omezujících ústupků ať už ve funčnosti, architektuře nebo jen v oblasti vlastních pocitů. Snaha o co nejnižší spotřebu by proto měla mít své hranice, neměla by být dogmatem. Pak je na místě postavit dům „pouze“ nízkoenergetický, přesto však s vysokou užitnou hodnotou, komfortem a provozně stále dostatečně úsporný.
Mohou to být situace, kdy máme k dispozici pozemek s nevhodnou orientací či rozměry, případně polohou (např. proluka v městském prostoru, zastínění okolními budovami či terénem, pozemek s cenným výhledem do krajiny orientovaným na sever apod.), objekt s osobitým architektonickým výrazem (který, často záměrně, nerespektuje zásady kompaktnosti, orientace, velikosti prosklených ploch apod.), požadavek na nejjednodušší řešení s využitím místně dostupných přírodních zdrojů případně spojených s nedůvěrou k moderním technologiím, případně nedostatek financí, či prostě jakýkoliv jiný pro investora důležitý důvod „nejít dále“.
Jaké jsou tedy požadavky dosažení parametrů nízkoenergetického domu, čím se liší od domu pasívního? Podstatný rozdíl je jediný – nízkoenergetický dům má vyšší tepelné ztráty, takže už si na jejich pokrytí nevystačí s vnitřními zisky a jednoduchým příhřevem přiváděného větracího vzduchu (což je mimochodem podmínka v českých krajích – na rozdíl od jižních a západních sousedů – často obtížně splnitelná). Musí tedy mít vlastní vytápěcí soustavu (ať už sloučenou s větrací soustavou – teplovzdušné vytápění s větráním a rekuperací tepla; nebo samostatný klasický otopný systém, lhostejno zdali využívající otopných těles či velkoplošné teplosměnné plochy – podlahy, stěn, stropu; teplovodní či elektrický).
V praxi to znamená například tepelnou izolaci stěn a střechy v tloušťkách okolo 20-30cm, podlahy 15-20 cm, okna s izolačními troj či dvojskly, větší volnost v členění hmoty domu (tedy ve větším poměru ochlazované plochy k obestavěnému prostoru), možnost větších ploch oken orientovaných ne tak přísně pouze na jih, méně účinnou rekuperaci tepla větracího systému, v jistých případech dokonce i jeho absenci apod. Také podmínka vzduchotěsnosti při měření Blower Door Testem je měkčí – n=1,0 hod-1 (narozdíl od 0,6 hod-1 u pasívního domu).
V použitých materiálech opět není rozdíl mezi pasívním a nízkoenergetickým domem, vyhodné jsou dřevostavby, především z hlediska kombinace kvality provedení, investičních úspor, jednoduchosti a rychlosti výstavby.
